
Poslední aktualizace: 4. 2. 2012
Kladete si otázky související s těhotenstvím, porodem, péčí o dítě a utvářením vztahu k němu?
Zaskočilo Vás Vaše těhotenství a potřebujete pomoc?
Hledáte podporu ve Vaši obtížné situaci?
Chcete se setkat s dulou či videotrenérkou?
Zajímají Vás další aktivity poradny Cesta těhotenstvím?
Pracovnice poradny Cesta těhotenstvím je Vám zde k dispozici...
| 19.01.2012 - | smm@seznam.cz |
| Dobrý den.Obracím se na vás,zda byste neporadili nebo aspoň neodkázali na koho se obrátit. Jedná se o pomoc při řešení bydliště,příspěvků na dítě. Přítelova dcera žije v Novém Jičínu v podnájmu-platí tam cca 7 000 kč/měs.,ale nejsem si jista,zda má nějakou smlouvu s vlastníkem. Trvalý pobyt má na pražském magistrátu. Má dítě, není vdaná,ale s otcem dítěte (4 roky) žije. Ona pracuje v N.Jičínu, má čistý příjem necelých 9 000 Kč. Přítel střídavě je bez práce nebo plat je dle jeho názoru nízký-ovšem dost často zůstává na nemocenské... Takže jsou s penězi na tom dost špatně. Dcera si však nezažádala ani o příspěvek na dítě,byť by to mělo být jen 500 Kč. Tvrdí,že na úřadu v N.Jičínu s ní nic nechcou řešit,že by musela jet na magistrát do Prahy,kde má pobyt. Pobyt jí prý také nechcou změnit z Prahy do Jičína,že to nejde.Zdá se mi to nepochopitelné, když má v N.Jičíně zaměstnání,dítě tam chodí do školky a žije tam s otcem dítěte!? Ona to jaksi vzdává,ale podle mne se to musí začít řešit,jen čím začít. Zda by mohla mít nárok třeba i na jiný příspěvek apod. Také zda má nárok požádat o obecní byt v N.Jičínu,pravda není zaručeno,že ho dostane. Ale jako základ vidím mít řádné trvalé bydliště. Prosím,poradíte? Děkuji Sylva | |
| 07.01.2012 - | singy77@seznam.cz |
| Dobry den Mam problem se svim chlapem a uz to nezvladam.Zname se 15let mame 2 deti. Ze zacatku naseho vztahu me mlatil pak prestal stim jsem si nak poradila.Ale nezapomela. Ted my byl neverny 2 s jinyma ženskyma a stou třeti.To byl s neteri.A nemužu to hodit za hlavu.Ted my nasly velkou cystu v hlave a neni to nejlepsi.Muj chlap se do ted neomluvyl a dela jako kdyz za to mohu ja.Chtela jsem aby se zacal zajimat o me a deti tak si coura a pije a ponizuje me dal s jeho pritelkynemy. Navrhla jsem mu at odejde. On my odpovedel kam asi ma jit kdyz nema kam.Mam nake Chyby ale vždy když mel potize tak jsem zanim stala ale naopak to neni.Mam pocit ze porad brecim ale ja jsem ho prosila at se zmeni ze jsou vsude problemy.Ani sex nemame.Tak jsem premyslela ze ho podvedu bud se trosku zmeni a nebo pujde. Je toho vice ale to nejhorsi jsem napsala. Prosim o vasi radu. Děkuji moc | |
| 14.08.2011 - | ladyinblack.yoshi@seznam.cz |
| Dobrý den, můj dotaz bude asi podobný mnoha zde řešeným a zveřejněným, ale stějně se potřebuju zeptat, protože si nevím rady. Ano také jsem se rozešla s přítelem (už mi to zní jako klišé, přesto nevím, i po přečtení mnoha rad, co si počít). Je mi sice teprve 22 ( a zde slyším dovětek rad prvních, jsi mladá život máš před sebou...ale když nevím jak si ho užít??), od 15 let jsem chodila z jedním chlapcem. Tento vztah skončil před necelými dvěmi lety a byl provázen nesnášenlivostí mého otce k mému příteli ( kdykoli ho jen spatřil neodpustil si zlé pohledy minimálně krutými urážkami konče. Byl to ovšem hodný, milý kluk, naprosto normální, nepil, nekouřil, zajímal s o mě, často mi nosil dárky, zdálo by se téměř ideál, takže nesnášenlivost otce asi z důvodu žárlivosti a představ někoho lepšího pro mou osobu, netuším. Protože mám mylím opravdu silný citový vztah s otcem, nedělala mi celková situace dobře psychicky, což končilo více či méně ostrými hádkami s přítelem, doprošování se ať mě nechá, že chci mít klid od všeho, kdy jsem ho také bezdůvodně urážela či drobným sebepoškozováním (opravdu jen několikrát a neznatelně). Přesto přeze všechno mě měl rád, ale opravdu tolik let to vydržet nemohl a mé krutosti se mu vryli do paměti a vztah skončil z jeho strany po několika měsíčních nesmyslných nepřetržitých hádkách. PO skončení jsem si oddechla a byla opravdu ráda a dnes již k němu skutečně nic necítím. ( Zůstal však nulový okruh přatel a mírně špatné vztahy v rodině) Před koncem tohoto vztahu jsme se ovšem zapletla se svým nejlepším kamarádem. Nejprve to byl pouze oboustranný velmi dobrý vztah kamarádů do postele. Z mé strany jsem si však po rozchodu dovolila se do něj zamilovat. ( On se také zhruba ve stejnou dobu rozešel s přítelkyní, hlavně kvůli odcizení a nulovému sexuálnímu životu, který si kompenzoval u mě.) Oba chodíme však do stejné školy, máme stejný okruh přátel. Začali jsme se vídat častěji, někdy až enormě několik dní vkuse 24 hodin denně, rušil kvůli chvilkám se mnou i pozvánky svých přátel na schůzky, bylo mu se mnou dobře. Téměř idilka. Obou nám to vyhovovalo, měli jsme si stále co řici a myslím, že jsme oba byli celkem štastní jistou dobu. Náš "vztah nevztah" byl však před všemi ostaními tajemstvím a stále tak zůstává, na veřejnosti neprojevuje ani minimální známku intimností. Po několika měsících (kdy asi vytušil mé city) se však přestal i v době kdy jsme byli sami dva projevovat jakékoli intimnosti, začal se oddalovat, zůstala čistě jen "postel" (chvílemi jsem si přišla jako holka z bordelu....) ale jako kamarádi jsem si měli stále co řici. Avšak z mé strany sjem to chtěla posunout někam dál,situace mě tížila, vyjádřila jsem své city i když jsem věděla, že on je nejspíš neopětuje. Skutečně mi řekl, že mě rád nemá a že mu vyhovuje situace jaká je. To se stalo již před více než rokem a já stále tápu a nevím co si počít. První moji chybou určitě je že jsme stále kamarádi s výhodami. Což si uvědomuji jako obrovskou chybu a chápu, že to bych měla jako první změnit. Avšak navštěvujeme stejnou školu a stále se v podstatě musíme vídat (stejní přátelé) celé dny v kuse a z mé strany je těžké odolat, když mě chce (a já chci samozřejmě jeho). Navíc jsme skvělí přátelé a máme si co říct a mohu se mu svěřovat se vším. Snažila jsem se změnit situaci několikrát, buď to skončilo chvilkovou mojí nenávistí, kterou jsem stejně dlouho nevydržela, když toho člověka musíte vídat a stále vás tak nějak chce (Nejen do postele, osobní popovídání, večeře, společné učení, pomoc s prací do školy), tak se opět vrátí k silné lásce. Snažila jsem se mu říci a pořád mu říkám jak se cítím že je pro mě tíživé s ním být a nebýt. Když mi nějak ublíží okamžitě a většinou ne moc hezky mu to řeknu...Znám další radu omezit kontakt co nejméně a snažit se rozvíjet svůj osobní život. A zde mám právě další problém v mém začarovaném kruhu.Chápu, že jsem nejspíše emočně závislou osobou (avšak nepatřím k osobám které omezují druhé a jsou nějak ukrutně žárlivé, chlapec dělá spoustu věcí co ho baví se svými přáteli mezi nimiž je velká převaha žen. S těmi se i stýká často sám se spoustou z nich i často a rád drobně flirtuje a mě to skutečně nevadí. Vím a jsme si téměř stoprocentně jistá, že po dobu co jsme "spolu nespolu" neměl v posteli jinou.) Snažila jsem se a snažím se stýkat s jinými lidmi bez něho nebo trávit čas sama. Všechno je to však pro mě hrozným utrpením. Nejenže po celou dobu myslím na něj (v dobrém, co asi dělá a jak se má a tak.) Činnosti a to veškeré (sport, hudba, posezení s ostatními přáteli) mě vysoce nebaví, dost často tam se a koukám na hodiny kdy to skončí. takže netuším co dělat pro pobavení. Když jsem sama a nemám si ani s kým psát pro chvilkové pobavení tak mě uvnitř dusí ničím neutišitelný neklid, nervozita, pocit který mi naprosto drásá nervy a skutečně nevím jak se toho zbavit. Drásá mě také často pocit, že mě nikdo nechce, nemá rád, že nemám přátele a nikdo o mě nestojí a to i přesto, že obdžím sem tam lichotku na mou osobu. Těm já však již moc ani nevěřím. Problém je v tom, že navštěvuji čistě chlapeckou školu, Mý přátele jsou až na jedinou slečnu samý chlapci (z hodně starých přátelstvích mám ještě pár slečen, ale postupně zjištuji že si s nimi přestávám mít co říci a nechci se s nimi bavit. A se slečnami obecně si přestávám naprosto rozumět až na vyjímky...) Chlapci často baví o holkách a hodnotí je a tak vidím jejich vzory. A také vím, že mezi námi v hovoru panuje poměrně dosti bujaré a vtipné "rýpání" a často jsou obecbě řečené lichotky za chvíli kompenzovány nepochvalným "rýpáním". Vím že je to myšleno v dobrém smyslu. Dokonce i vím a tuším, že jsem v v okruhu mých přátel poměrně oblíbená, avšak čistě jako kamarádka nikdy ne potenciální slečna. Přesto mě trápí myšlenky na neoblíbenost. Nové kontakty na přátele moc neumím navazovat, protože jsem vždy z počátku hodně tichá, nic neříkající prostě nemastná neslaná. Jednodušše nebaví mě jakkákoli činnost, jen "zaplácávám" čas, sama být nedokážu a nevím,jak se to naučit, když jsem nidky sama nebyla,nevidím na tom nic pozitivního, nenavidím to,vidiny jiného kluka mi přijdou mizivé, když vidím že v prostředí plném mužů se pro mě nenachází žádný a posledním dobou neslavím ani studijí úspěchy, v pracovní oblasti (mám občasnou brigádu také jen zaplácávám čas). Takže skutečně netuším pro co žít.Promin tě mi ten romám.....Možná je odpověď jednoduchá a já ji jen nevidím a jen jsem naprosto neschopná jen si stěžuji, vůbec se nechci snažit nebo si v tomto stavu možná libuji, ale orpavdu nevím...... | |
| 02.06.2011 - | |
| Dobrý den, zajímalo by mě, jak prakticky probíhá ten videotrénink? Děkuji R. | |
| 23.12.2010 - | |
| Dobrý den máte volné místo v azylovém domě?Jsem matka 4 dětí a potřebovala bych na nějakou dobu ubytování,a kolik stojí ubytování?Děkuji Petra | |